V polovině července se pod břízou u vlašimské sokolovny utábořili Indiáni. Kde se tam vzali?
Z blízka i daleka se sešli na 3. ročník akce Sokola Vlašim ?Léto našich
vnoučat?. Nejmladšímu Indiánkovi byl rok, nejstarší Indiánce 85 let,
všichni v barevných čelenkách s péry a v indiánském oblečení. Nejdříve
jsme si vyzkoušeli obratnost při společném cvičení a štafetové hře v
sokolovně.
Potom jsme na tábořišti vztyčili krásný totem s ohromným
dančím parožím a totemovými zvířaty malých Indiánů. Své totemové zvíře
si každé dítě vyrobilo již doma se svými prarodiči.
U táborového ohně se
zpívalo, opékaly buřty, zdobily indiánské amulety, tančily indiánské
tance.
V pozdním večeru si celý indiánský kmen pomaloval obličeje
válečnými barvami a vydal se na výpravu proti bledým tvářím - gymnastům,
kteří trénovali v sokolovně. Přepadení bylo úspěšné, všechny bledé
tváře byly zajaty a od potupné smrti u mučednického kůlu je zachránilo
jen bohaté výkupné.
V sobotu Indiáni putovali dostavníkem zámeckým
parkem, aby pak absolvovali strastiplné putování přes hory doly při
hledání indiánského pokladu. Jeho nalezení oslavili společným piknikem.
Po odpočinku všichni prozkoumali celé paraZOO a velmi aktivně se
zapojili do divadelního představení Vlašimského pohádkového léta. Večer
rada starších rozdala všem malým indiánské medaile a rozhodla, že
plánované přenocování pod břízou odloží až na příště. Což se ukázalo
jako velmi moudré rozhodnutí - náš unavený indiánský kmen spal venku na
terase a všichni malí Indiánci se do rána ve spacákách počúrali. Takže
dopoledne jsme si už hráli na Staré bělidlo...
Howgh!
